hněvati sě, -aju, -á ipf.
k hněvati
1. na koho, proti komu z čeho, pro co ap. hněvat se, mít zlost na někoho kvůli něčemu ap.
2. s kým o co, o čem hádat se, přít se, svářit se
Sr. hněvávati sě, nevrleti, unáhlovati sě, zléti sě
Autor: Michal Hořejší
Zdroj: Elektronický slovník staré češtiny. Praha, oddělení vývoje jazyka Ústavu pro jazyk český AV ČR, v. v. i., 2006–, přístupné online: http://vokabular.ujc.cas.cz (verze dat 1.1.24, citován stav ze dne 2. 5. 2024).
hněvati, -aju, -áš, impftiv., zornig machen: Pilát, nechtě židovstva hnyewati, káza atd. Hrad. 87b; (dušě) boha hnyewa a sama sě tratí Kruml. 479a; již sú hnyewaly tě exprobraverunt tibi ŽPod. 78, 12. — h. sě hněvati sě zürnen, stsl. gnêvati sę irasci. Mluvie jiní mnozí, že sě juž hnyewayu i boz(i) AlxH. 10, 11. Nehniewaytez viece sebe OpMus. 205b. Neroď sě hnyewati aemulari ŽKap. 36, 7. Z toho slova jě sě královic velmi hnyewaty DalC. 52, h. sě z čeho; proč ſie z toho hnyewaſſ cur irasceris super hac re MamA. 26a. Proczez ſie hniewa Tkadl. 2a, h. sě pro-č. Co jest, o niez ſie hniewa tamt., h. sě o-č; (že sě) o tomto hnyewate, (málo řěčí) múdrých znáte AlxH. 11, 5, h. sě o čem. Dokudže budeš sě hniewati na modlitvu sluhy tvého irasceris ŽWittb. 79, 5, h. sě na-č; když sě hniewaſſe na vy cum irasceretur t. 123, 3; hniewach ſie na zlostivé zelavi super iniquos ŽKlem. 72, 3. Nebo hnyewal ſie jim iratus est eis ŽKlem. 17, 8, h. sě komu, podle lat.; hnyewaty ſye budeš nám ŽPod. 84, 6.
Zdroj: Gebauer, J., Slovník staročeský, I–II. Praha: Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění a Česká grafická společnost Unie, 1903 a 1916; Praha: Academia, 1970².